Blog:
Kurz Sniper basic
Ve chvíli, kdy jsem dostal nabídku zúčastnit se kurzu Sniper – basic, pořádaného European Paratroopers Association, dlouho jsem neváhal. K práci každého instruktora v jakémkoli oboru patří nejen učit, ale rovněž se sám v daném oboru vzdělávat. Kurz jsem si vybral především proto, že s danou problematikou, na rozdíl od svého kolegy Mariána, který k tomuto alespoň „přičichl“, já neměl žádné zkušenosti. Střelbu na větší vzdálenosti jsme nacvičovali na kurzu Tactical Carbine s Jimem Smithem, ale tehdy šlo o samonabíjecí pušku a tedy odlišnou problematiku.
Samotný kurz začal v pátek ráno v malé soukromé tělocvičně v Milovicích, která nám posloužila jako improvizovaná učebna. Zde nás přivítal instruktor, který se nám představil jako Herry. Přestože mám na certifikátu jeho pravé jméno, vzhledem k jeho práci zůstanu raději u této přezdívku. Dopolední zaměstnání probíhalo výhradně v teoretické rovině. Především jsme se věnovali konstrukcím pušek, jejich výhodám a též nevýhodám, optikám, pažbám, dvounožkám a dalším doplňkům odstřelovací pušky. V neposlední řadě jsme se věnovali důležitému a nezanedbatelnému čištění našich zbraní.
Na odpolední výcvik jsme se přesunuli ven do bývalého vojenského prostoru, kde probíhala přednáška na téma maskování a to jak statického tak během přesunu. Málo kdo z nás před tímto kurzem tušil, o jak složitou jde problematiku. Dalším bodem byl odhad vzdálenosti, pomocí osnovy MIL DOT. Prvním naším úkolem bylo, vyrobit z přírodního materiálu trojnožku, sloužící jako stabilní oporu pro střelbu v nízkých pozicích. Tento výcvikový den jsme zakončili dalším úkolem, tentokrát již ve dvojicích. Úkol zněl, zamaskovat se za použití našeho, půjčeného a přírodního materiálu ve střelecké pozici. Vše samozřejmě kontroloval Herry, zkušeným okem profesionála.
Druhý den jsme strávili na třísetmetrové střelnici, která se rovněž nachází v bývalém vojenském prostoru Milovice. Celý výcvikový den jsme prakticky strávili nácvikem střelby. Ta byla prováděna v různých pozicích a na různé vzdálenosti. Velký důraz byl kladen na správné nastřelení zbraně. Ke slovu se dostaly námi vyrobené trojnožky z předchozího dne. Nemálo zajímavá byla rovněž střelba, při níž se jako opory využil druhý člen týmu.
Poslední výcvikový den byl zahájen rovněž na střelnici avšak s využitím odlišných terčů, jako jsou fototerče firmy ESP, asfaltové holuby anebo vajíčka. Hlavním rozdílem byla nutnost spočítat vzdálenost od cíle za pomoci zaměřovací osnovy MIL DOT v časovém limitu a často i po krátké fyzické zátěži. Odpoledne následovala modelová situace. Úkol pro dvoučlenné týmy zněl, dostat se nepozorovaně na dohled k objektu, na jehož balkóně stála zájmová osoba a zapisovat veškeré důležité události. Tento úkol byl ztížen ochrankou s dalekohledem na balkóně a hlídkou pohybující se v okruhu sto metrů od zájmového objektu. Na splnění úkolu jsme dostali čtyři hodiny a to včetně maskování sebe, zbraně a přesunu. Pro většinu z nás to představovalo tři a půl hodiny plazení, ležení, sedění a klečení v terénu, kde nám společnost dělali jen trny, kopřivy, mravenci, komáři, klíšťata a další havěť. Těm kdo se touto prací opravdu živí a danou činnost provádějí i několik dní rozhodně nezávidím. Poté co jsme víceméně všichni splnili zadaný úkol a po skončení časového limitu se přesunuli opět na střelnici, kde jsme z pozice, ze které jsme pozorovali zájmovou osobu a s optikou tak jak jsme si jí během modelovky „naklikali“, provedli poslední dva výstřely kurzu. Střelba proběhla z reálné vzdálenosti, kterou nám Herry od našich pozic k zájmové osobě naměřil dálkoměrem. Pak už následovalo jen hodnocení, předání certifikátů a já poštípán, pokousán, unaven, ale spokojen odjížděl domů.
Jak tedy s odstupem několika dní kurz hodnotím: Na pětihvězdičkové škále dám čtyři. Z kurzu mám mnoho pro mě naprosto nových poznatků a poznámek. Setkal jsem se s věcmi, o kterých jsem před tímto kurzem neměl ani páru. Pokud bych měl vznést drobnou kritickou připomínku, tak jen k některým organizačním věcem, ale ty se do příště Herymu určitě podaří odstranit. Na začátku nám Hery řekl, za tři dny nás nenaučí být odstřelovačem, jen samotná přesná střelba na velkou vzdálenost je běh na dlouhou trať a její zvládnutí trvá několik let. Vše je ve velkých zkušenostech a rocích dřiny. Po tomto kurzu vím, že mněl pravdu.
Na závěr Herymu a všem co se na tvorbě tohoto kurzu podíleli díky za prima tři dny.
Autor: Martin Potocký
